Česká červinka

Genový zdroj

Populace genetického zdroje je udržována podle zásad, formulovaných v  Metodice, schválené Ministerstvem zemědělství – link

Změny Metodiky je možné provádět na návrh garanta plemene po projednání v Radě genetických zdrojů zvířat (dále jen RGZZ), která zasedá zpravidla 2x ročně. V případě potřeby větších úprav Metodiky může koordinátor iniciovat celkovou revizi Metodiky.


Rok Počet zvířat Počet chovů
2000 88 2
2002 115 3
2004 86 4
2006 116 9
2008 137 12
2010 163 17
2012 123 20
2014 174 22
2015 198 22
2016 246 20
2017 263 24
2018 265 23
2019 337 26

Tabulka: Vývoj početních stavů populace zařazené do Národního programu


Graf: Vývoj početních stavů

Historie plemene

Původní plemeno brachycerního skotu, označované jako červinky s přídomkem shodným s oblastí chovu a lišící se zbarvením a dojivostí (české, slezské, líštňanské, chebské).

Snahy o záchranu červinek započaly již před první světovou válkou, kdy bylo malé stádo umístěno na školní statek v Uhříněvsi. Po druhé světové válce se podobné snahy setkaly s nepochopením. Přesto v 70. letech existovala ještě tři stáda s počtem cca 350 krav (St. statek Hajnice, St. statek Benešov a Netvořice). V roce 1987 se ujala regenerace červinky Vysoká škola zemědělská Praha nákupem 16 ks na svůj školní statek v Lánech, později i Jihočeská univerzita České Budějovice. S využitím býků příbuzných červených plemen evropského horského typu (Polsko, SRN) dosáhl v roce 2000 početní stav jedinců uznaných jako genetický zdroj znovu stovky. Populaci však negativně ovlivnila situace s výskytem IBR, v důsledku programu ozdravování došlo znovu k poklesu stavů.
V roce 2007 byl ve VÚŽV Uhříněves, v.v.i., zahájen projekt regenerace s využitím embryí uchovávaných od roku 1997. Z narozených telat byli odchováni plemenní býci a přiděleni do chovů účastníků Národního programu. Byla zavedena samostatná plemenná kniha, v programu kryokonzervace se opět daří průběžně naplňovat zásoby inseminačních dávek od nových býků i embryí. Živá populace po pěti letech regenerace čítá okolo 230 kusů ve dvaceti chovech (leden 2012).

Plemenné znaky

Červinka patří mezi pozdní plemena se středním tělesným rámcem. V roce 1930 se červinky vyznačovaly žlutočerveným zbarvením, žlutými rohy s tmavými špičkami. Kohoutková výška se pohybovala od 117 do 138,5 cm, délka trupu 143-176 cm a hloubka hrudi 59-79 cm. Hmotnost byla kolem 520 kg.

U současné populace červinek se setkáváme s červenou barvou srsti, někdy s nádechem do žluta, klínovitou hlavou, kratšími světlými rohy, někdy s výskytem tmavých špiček. Tělesné míry byly shledány u kohoutkové výšky 125-135 cm, délky trupu 148-172 cm, hloubky hrudníku 61-75 cm. Hmotnost dosahuje  470-530 kg. Plemeno je charakteristické živým temperamentem a konstituční pevností. Další jeho předností je dlouhověkost.

Užitkovost

Mléčná užitkovost v extenzivním pastevním chovu dosahuje 1835 kg (2004), v intenzivním stájovém chovu 3000 kg, při vyšší tučnosti až 4,6 %. Největší zvláštností je barva mléka, která by měla být nažloutlá.